Chemikálie z nepřilnavých pánví, pesticidů nebo protipožárních látek podle studie spojují s vyšším rizikem celiakie u mladých lidí.
Vědci z NYU Grossman School of Medicine zjistili, že lidé vystaveni chemikáliím například v pesticidech mají dvojnásobné riziko celiakie oproti těm, kteří těchto chemikálií tolik v krvi nemají. Konkrétně ve své studii zveřejněné v Environmental Research zkoumali dichlorodifenyldichloretylény (DDE).
Ženy v ohrožení
Pokud jste vystaveni těmto toxickým sloučeninám, objevují se ve vaší krvi. V souvislosti s celiakií byly těmito chemikáliemi více ohroženy ženy, protože příliš vysoké hladiny DDE v krvi byly spojeny s osminásobně vyšším rizikem celiakie.
Riziko představují i perfluoroalkyly (PFA) přítomné například v nádobí s nepřilnavou úpravou vnitřního povrchu. Mladé ženy, kterým vědci v krvi naměřili příliš PFA, měli pěti- až devětkrát vyšší riziko rozvoje celiakie.
Muži jsou podle studie „hákliví“ na protipožární chemikálie, které se přidávají např. do nábytku. Vědci zkoumali konkrétně (PBDE) a zjistili, že muži s nadměrnou hladinou PBDE v krvi mají dvojnásobně vyšší riziko celiakie.
Potřebujeme další výzkum
Jak upozorňují Leonardo Trasande, MD, MPP a Jim G. Hendrick, na potvrzení této souvislosti jsou nezbytné další studie. Zároveň dodávají, že jde o chemikálie, které narušují hormonální regulaci a imunitní systém.
O celiakii se v předešlých studiích zjistilo, že má i genetický původ a přenáší se na potomstvo. „Náš výzkum odhalil první měřitelný souvislost mezi expozicí toxinům a celiakií,“ hodnotí studii Jeremiah Levine, MD. Vědci chtějí dále zkoumat, zda tyto chemikálie souvisí i s jinými autoimunitními chorobami střeva.
Ve studii vědci zkoumali 30 dětí a mladých dospělých, kterým byla čerstvě diagnostikována celiakie. Jejich výsledky porovnali s dalšími 60 lidmi v podobném věku, podobného pohlaví a rasy.
Pomohou studie?
Trasande říká, že pokud další studie výsledek potvrdí, bude to důkazem, že kromě genetických příčin se na vzniku autoimunitních střevních onemocnění podílejí i faktory prostředí.
Otázkou je, jak by se k výsledkům postavili zákonodárci a ti, kteří stanovují povolené normy používaných chemikálií. Přestože jsou důkazy, že chemikálie nám škodí, i tak se hromadně nalévají na potraviny, které jíme. Můžeme jen doufat, že co nejdříve najdeme alternativu, jakou můžeme bezpečně a efektivně potraviny pěstovat.
