j
Rozmyslet si svatbu 48 hodin před ní chce mimo jiné i jistou dávku odvahy. Ačkoli s tím Laura vnitřně bojovala, věděla, že jiné východisko nemá.
Jeden z nejkrásnějších dnů, se stal vlastně jedním z těch, které sice neustále řešila v hlavě, ale přívlastek nejromantičtější mu rozhodně nepatřil
Laura a Juraj randili spolu dva roky. A opravdu nečekaně se ji Juraj, rozhodl po těch dvou letech požádat o ruku. Laura souhlasila, ale snad jen proto, že mu vlastně nedokázala říct ne. Na jedné straně se bála toho, jak by zareagoval, zároveň měla v sobě odrazu pochybnosti, proč z toho není nadšená. Nakonec to uzavřela tak, že ji zřejmě jen překvapil a přišlo to celé ve chvíli, kdy to opravdu nečekala.
„Říkala jsem si, že to byl jen moment překvapení, nikdy jsme se totiž o svatbě ani budoucnosti, z dlouhodobého hlediska spolu nebavili, o to víc, to bylo pro mě možná náročné přijmout. Ano vím, že to zní zvláštně. Všechny mé kámošky vždy snili o zásnubách při západu slunce v exotice a já ho měla. No cítila jsem se při tom jako ve všední den. Žádný wau efekt, či motýlky v břiše se nekonaly. Dokonce jsem si to i vyčítala, ale Jiřího jsem upřímně milovala, proto jsem si celou tuto situaci nevěděla vysvětlit. „
Pro Lauru se tak jeden z nejkrásnějších dnů, stal vlastně jedním z těch, které sice neustále řešila v hlavě, no přívlastek nejromantičtější, mu rozhodně nepatřil. Přesto dny plynuly a den „D“ se blížily. Všichni se na svatbu neuvěřitelně těšili, přípravy vrcholily, jen Laura měla v sobě stále jakýsi zvláštní pocit, který nedokázala potlačit. A pak to přišlo. Vystřízlivění, jizvy na duši, které ji poznamenaly, na celý život. Situace, se kterou nepočítáte ani v tom nejhorším scénáři. Skutečně je pravda, že život občas píše příběh, kde jsme sice hlavní postavou, ale děj samotný neznáme.
Cítila jsem se jako ve špatném snu. Jako součást něčeho, kam vlastně nepatřím
„Dva dny před svatbou jsem přišla na to, že Juraj téměř rok, spí is mojí dobrou kamarádkou. O nic velké nešlo. Byl to jen sex a uspokojování mužského ega. Alespoň z jeho strany. Ona za tím viděla více. Žena to vždy vnímá jinak, to je přirozené. Zjistila jsem to úplnou náhodou. Večer předtím než jsem to odhalila, se přes můj mobil přihlásil na svůj facebook. No jen odhlásit se zapomněl. Když jsem si šla prohlédnout svůj profil jako první jsem viděla komunikaci jejich dvou. dosud když si na to vzpomenu, je mi těžko. „
„Cítila jsem se jako ve špatném snu. Jako součást něčeho, kam vlastně nepatřím. Slzy a bolest odrazu vystřídala vztek, nenávist, touha po odplatě. Nevěděla jsem, co by mé zlomené duši a srdci pomohlo. No odrazu mi všechno do sebe zapadalo jako puzzle. Juraj s ní spával totiž už těsně před našimi zásnubami. Proto ten můj zvláštní pocit. Dnes vím, že intuice je něco, co opravdu funguje. U mě to tehdy platilo 100%. „
Když Laura svého snoubence se situací konfrontovala, nevěděl reagovat. Pak se začal omlouvat, prosit o odpuštění, zkrátka klasický scénář.
„Měli jsme 48 hodin před svatbou. Umíte si představit, co jsem řešila v hlavě? Promítány jsem si celou naši minulost zpětně, den za dnem, analyzovala, prosila někoho tam nahoře o znamení. Nakonec jsem se s Jurajem dohodla, že pokud nechce on , svatbu nezrušíme. No to, zda tam přijdu i já, zjistí až před oltářem. On souhlasil. „
„Sama jsem nevěděla, co dělat. Nechtěla jsem to nikomu říct, zároveň jsem potřebovala pohled druhé strany. Sliby, že to byla chyba a on mě miluje se mi zdály nedostatečné. Přesto jsem udělala krok do neznáma. Na tu svatbu jsem přišla . No ne v bílých šatech, ale teplákách. Vrátila jsem mu klíče od bytu, všem jsem se omluvila, že to musíme odložit. Řekla jsem, že pokud chce, můžeme to ještě jednou spolu zkusit, ale teď si ho nevezmu. to co se stalo, jsme věděli jen mi dva. Prošli tři roky a my dnes konečně plánuji, náš OPRAVDOVÝ velký den. Mnoho věcí se změnilo, já, on, my. a možná to právě tak mělo být. Uvidíme … „
